Osudem napsáno

Já sním o Vánocích bílých

25. prosince 2012 v 21:11 | Nika
Ne, vážně - Vánoce nad nulou? Seriously? Or are you kiding? Možná, že se ten nevydařený konec světa jen natáhl na několik dní a tohle je začátek. Víte, probudit se na Štědrý den, kouknout na teploměr a vidět 7°C, to člověka moc neutvrdí v tom, že je stále ve střední evropě... Nevím jak přes den, to jsem to nehlídala, ale večer byla sice mlha, ale stále +3°C.
Ale jedno pozitivum v tom vidím - zase bude rok klid. Svátky stresu, utrácení a kýčovinek (ano, to písmenko si s klidem v duši zaměňte) už pomalu opadávají.

Takhle to vidím já:
Ta větvička je cenzura, protože ještě není po desáté hodině večerní :D

Jeden týden sluníčka

29. července 2012 v 17:32 | Nika

Tohle léto je to nejdeštivější, které si pamatuji. Od rozdání vysvědčení byl zatím jen jeden týden, kdy nepršelo. Já mám sice déšť ráda, ale všeho moc škodí, opravdu. A navíc jsem se chtěla trochu opálit za ty dva měsíce, no tak nevím. :)

Perex

Nostalgie? Už ne!

7. července 2012 v 13:38 | Nika
Dnes mi přišel e-mail, upozorňující na to, že jsem se už 5 měsíců nepřihlásila na svůj starý blog a že pokud to tak bude ještě chvíli pokračovat, smažou ho. Má první reakce byla "no tak ať", ale ihned jsem si uvědomila, že to není úplně nejlepší řešení. Proč by ho měli mazat cizí lidi po dalších 3 měsících ničeho, když ho můžu ještě dnes smazat sama s tím rozdílem, že se nejprve ujistím, zda tam není nějaký cenný článek?
Nuže, tak jsem se teď cca 2 hodiny ujišťovala. Nebyl. Snad jediné zachováníhodné články byly hlášky (a i ty jsou, jak to jen říct, nic moc). Ale jak jsem ty stránky pročítala, uvědomila jsem si, jak moc jsem za tu dobu vyrostla. V blogovém světě se pohybuji už 5 let. Pět let. Jistě žádný rekord, ale uznejte, že kus mladého života to opravdu je. Nečetla jsem ty články úplně všechny a úplně celé, ale přeci tam ten vývoj byl znatelný. Od prvního článku o naivních plánech s vlastní webovou stránkou (nic z toho jsem nesplnila a už ani nechci :D ), přes období monicky moooc velkých omluv milovaným SBnkám za neobíhání, kde samozřejmě nechyběly ani bezvýznamné (přesto očividně oblíbené) soutěže a cizí články plné ukradených obrázků... Ale tohle všechno mě dovedlo sem. Sice nepřidávám články každý den a nemám milionovou návštěvnost, ale ta napsaná slova a vložené obrázky jsou moje, teď teprve je to moje stránka, mám několik stálých návštěvníků, kteří sem chodí, protože se jim tu líbí, a já zase pročítám jejich blogy, protože se líbí mě. Je to takové duševní autorské naplnění.
Trochu se za to své chování stydím, ale přece každý nějak začínal, takže nakonec toho nelituji. Nicméně stačí mi ty zkušenosti, co mám v paměti, nemusí už nadále viset na netu, už tak je tu dost mocinky hezů blogísků, takže veronicocka.blog.cz je oficiálně zrušen. Adresa je k mání, máte-li zájem (kdo by, sakra, měl? :D ) :)
Vy, co mě znáte dlouho, vzpomínáte, tak jsem jej nechtěla zrušit? Že prý bude zkušební? No, tak teď jsem šťastná, že je pryč. Jsem zase o krok dál. Ne, že by mě stará webová stránka nějak táhla dolů nebo že by mi bránila v rozletu, to vůbec. Ale nerada vzpomínám na období základky, byly to pro mě zlé časy, a zmiňovaný blog k němu neodmyslitelně patří. Takže sbohem, nostalgie, tenhle článek je tvým jediným a podlením spojencem.

Funny story

23. června 2012 v 11:01 | Nika
Stala se mi věc jako vystřižená z nějakého béčkového filmu. Četli jste ten můj fejeton (2 články zpátky)? A vzpomínáte na ten odstavec o kopání jámy pro sebe samého? No ta psina na tom je, že právě zveřejněním toho fejetonu jsem si pro sebe vykopala jámu jménem "pětka ze slohové práce". :D
Prostě a jednoduše: máme ve škole nějakého s prominutím debila, který nejen že je líný napsat svou vlastní práci, ale když už hledá na netu cizí slohovky, není schopný spojit si datum zveřejnění nápadně podobné datu odevzdání s faktem, že je to psané na naprosto stejné téma, a s poznámkou pod nadpisem o tom, že se jedná o fejeton do školy. No prostě nějaký génius z vedlejší třídy zkopíroval a odevzdal můj fejeton. Aspoň, že se přiznal, když to češtinářce přišlo podezřelé. Nu a pochopitelně, že učitelku v ten moment napadlo, že i já jsem práci pouze vygooglila. A pětka spolu se špatnou pověstí jsou na světě.
Naštěstí to pan'čelka pochopila a ani nepotřebovala tenhle blog vidět, aby tu známku změnila zpátky na 1. :)
Já nevím, jak vám, ale mě to připadá jako celkem vtipná a ironická story. Dobře to dopadlo a to je důležité. Mám co vyprávět vnoučatům. :D
Ale celkem ráda bych zjistila, co je to za blbce, co to zkopíroval. :D

Reklama(ce) na školu

23. listopadu 2011 v 17:28 | Nika
Je to opravdu spíše reklama, než reklamace, ale ono to tak lákalo... :D
A kdo jako první pochopí, proč to sem dávám, dostane piškůtek. :)

P.S.: Nelekněte se! :3

Zkouškové období

28. října 2011 v 11:45 | Nika
Blíží se konec prvního školního čtvrtletí a to, jak všichni správně tušíte, znamená spoustu písemek a zkoušení. Snažím se učit kdykoliv jen mám čas, ale musím se přiznat, že zatím mi to moc nejde, vždycky mi do toho něco vleze :D
To jen abyste věděli, proč je tu tak pusto. Taky bych chtěla přodat nějaký pěkný článek, ale musí to počkat, reálná škola má nad internetovým světem pořád převahu... Však nebojte, ono se tu jednou zase něco objeví :)

Sobotní podvečer

11. května 2011 v 0:01 | Logik
Sobotní podvečer. Člověk je unaven z celodenních zážitků, jež jsou podpořeny slovem víkend. Loketské nádraží. S Michim nastupujeme do vlaku - směr Chodov. Nemám rád přeplněné dopravní prostředky, k mojí smůle však začíná sezóna výletů, exkurzí a výprav. Nastoupíme do vlaku, jenž praská ve švech přeplněním. Marně se snažíme najít dvě volná místa. A hle, támhle sedí jen jeden pán ve středních letech. Slušně se zeptáme, zda si můžeme přisednout. Souhlasně na nás pokývá hlavou a začíná štrachat ve svém batohu. Nijak tomu nevěnujeme pozornost a oknem pozorujeme procházející lidi. Najednou onen muž z batohu vytáhl mapu a zeptal se nás, zda jsme místní. Jelikož bydlíme v okruhu patnácti kilometrů, odpověděli jsme, že ano.

"No to je dobře, já jsem se dozvěděl, že by tady někde…" ukazujíc na mapě železniční trať z Louček do Nového sedla, "… měla být stará zrušená železnice. Nevíte o tom něco?" Udiveně jsme se na sebe s Michim podívali. V tu chvíli, jako bych slyšel jeho myšlenky: "Sakra co to po nás chce?"
"Tak co kluci, víte o tom něco?" vytrhává nás ze zamyšlení hlas toho muže. Znovu se podívám na mapu, kam ukazoval. "Tam by železnice vést nemohla," pronesl jsem sebejistě. Muž si mě přeměřuje zkoumavým pohledem a přichází taková očekávaná avšak nepříliš vítaná reakce: "Proč myslíš, že ne?" otázal se znovu. "Místo, na které ukazujete, je již přes patnáct let podmáčená louka a za tu dobu, co tuhle trať jezdím, jsem nikdy neviděl, že by tam někde byla železnice. A hlavně by se nevyplatilo stavět železniční obchvat o sto metrů dál, než kdysi trať byla." S úsměvem na rtech mi řekl: "To bych se tam musel podívat… Potom bych to věděl."

Tento muž nám za celou cestu neřekl své jméno, avšak to nebylo důležité. Jeho koníček je procházení a znovu-zmapování starých zrušených železnic a projíždění těch současných. Řekl nám, že v České republice je něco přes 9000 km železnic, že on už projezdil všechny české železniční tratě (moravské a slezské ne) a že již takhle najezdil něco přes 7000 km. Trať z Lokte do Chodova byla prý poslední, co mu zbývala.

Teď proč jsem napsal tento článek. Každý z nás má nějakého koníčka, zájem, či je členem některé z organizací pro mládež a dospělé. Tento muž se nebál komukoliv, kdo by přisedl, vyprávět o svém koníčku. Nestyděl se za to, co dělá. To mě na něm fascinovalo. Znám lidi, co se za to, co dělají, stydí. Vyvstává tedy otázka: má vůbec cenu dělat onu danou věc? Odpověď je však předem jasná: ne. Proto bych vám všem, co jste se rozhodli dočíst tento nepříliš stručný článek, chtěl říct: nikdy se nestyďte za to, co děláte. Nedbejte na výsměch ostatních lidí a stůjte si za vlastním názorem.

"Z černé vlčice v sněžného tygra za jeden den"

5. března 2011 v 2:14 | Nika
Mám za sebou pět dní plných hlášek a smíchu, modřin a boulí, ale především nových zážitků. Jeden pracovní týden věnovaný spolužákům a zimnímu sportu. Zkušenost tak jedinečná, že ji lze označit pouze jediným slovem: lyžák.

Škola z první ruky

31. ledna 2011 v 9:20 | Nika
Stejné a přesto horší, než jsem myslela. Proč? Celkové hodnocení: nehodnocena. Jen kvůli laborkám. Mám čas do konce března, abych nahrabala známky; pak dostanu nový výpis. Vzhledem k prázdninám a rychlosti práce v hodině mám špatný pocit, že to nestihnu. Budu se snažit, doufat a věřit, že to bude stačit...

Ale jinak jsou známky fajn (narozdíl od zbytku třídy - průměr téměř 3,0):
CJL     2
ANJ     2
OBN    1
DEJ     2
MAT    1
FYZ     1
CHE    2
BIO     2
ZAE     1
TEV     1
IKT      1
TK       1
CLC     nehodocena
STR     1

Mám radost, vypadá to na vyznamenání, ale kvůli dvouměsíční makačce se budu držet při zemi. držím palce ostatním školákům!
*při pohledu na sloupec známek nadává na nefunkční tabulátor*

Pepř v oku

30. ledna 2011 v 11:03 | Nika
Od Patty jsem pochytila psaní titulků, které ve své podstatě nesouvisí s článkem (avšak musím podotknout, že pepř jsem v oku měla včera... *šipka: jinak by ji to nenapadlo* )

Zase je týden v čudu, tak chci napsat alespoň něco. Od ne-povídky se nic extra nestalo, takže tu hrozí ta zapovězená věta "nemám o čem psát". 

Zítra dostaneme výpis vysvědčení. Jsem fakt zvědavá, co tam bude. Vypadá to, že od trojky jsem zachráněna, a možná (ale opravdu jen se štěstím) to bude vyznamenání, teda jestli na vyznamenání můžu mít jeden předmět neklasifikován pro nedostatek známek... Fakt jsem napjatá jak' kšandy. Dám pak vědět.

Já končím, mám dnes v plánu stihnout ještě pár věcí :)
Mějte se zlatě, zlata, já se zase ozvu. Papa! 

Dnešní ne-povídka

20. ledna 2011 v 22:11 | Nika
Psáno s velmi silnou asistencí Logika (BDVS! :D )
Kdo nepochopí, nechť nesmutní. Toť jest pouze nedůležitý útržek z mého stylu života...
Prosím wlkeRa, aby toto dílko vynechal ze svých glosovacích choutek. Jak je psáno výše - není jen moje. Díky. (Ty ostatní si klíďo glosni, ráda se dozvím, jaké dělám chyby - vždy je co zlepšovat.)

S prvním sněhem první nemoc

26. listopadu 2010 v 20:58 | Nika
Ne, nepatřím mezi lidi, kteří padnou v horečkách, když je jednou ofoukne. Zato ale patřím mezi ty, kteří mají sourozence prskající bacily po bytě.

Když jsem v sobotu na večer přišla domu, už brácha chrchlal. V pondělí jsem usínala s ucpanym nosem a v úterý ráno jsem už vstávala s bolehlavem. Cestou do školy jsem se radovala z prvních (i když mikroskopických) sněhových vloček. Ve středu na mě naše (milovaná dokonalá inteligentní a ke všemu krásná) třídní dokořán otevřela okno na celou hodinu. Že tam padaj trakaře a na mě je už z dálky vidět nudle u rudýho nosu, to přece nevadí... Chuck Norris na tu **** jednu! Mno, a tak jsem ve čtvrtek zůstala doma. A dnes taky, samozřejmě.
Opravdu je mi líto, že takovymhle trapnym způsobem přijdu o první sníh, ale kdyby jen o ten. Na víkend jsem měla v plánu výlet s kámošema na Vlčí Jámy.
Ale na druhou stranu jsem trochu pohnula s rozečtenou knížkou a plánovánim dárků, což je super, nevim, kde bych na to jinak vzala čas...

Tak to bylo, děti milené, jen krátké info o tom, že stále žiji, že ta prázdnota tady na blogu je jen chyba mého mozku *->zase to hází na všechny okolo*, nikoliv opilého řidiče (ono to od sebe nemá zase až tak daleko *->zlatej táta, zlatý auto a zlatý prázdný parkoviště! ^w^*).
Já se pokusim najít pár myšlenek, hodit je do srozumitelné formy a nadatlovat to sem co nejdřív, ale znáte mě, takže nic neslibuju.

↓Autorská práce: ručně pletené, ručně nad bratrovu postel zavěšené a ručně focené. Doufám, že jde poznat, co to je↓
Oprátka

A jak už datum napovídá...

30. června 2010 v 13:39 | Nika

...tenhle článek bude o vysvědčení.

Normálně bych se chlubila, ale tentokrát si chcu spíš postěžovat. JO, zvorala jsem to. Ale ne zase nějak moc, to musim uznat. No prostě- celých osm a půl let základky mám vyznamenání a teď to poslední vysvědčení si zkazim trojkou... Několik lidí si teď určitě pomyslí "Šprte!", ale mě to fakt štve. Neřeknu kdyby to byl můj celoživotní průměr, ale já jsem fakt spíš na ty jedničky a dvojky. Ale moje vlastní vina je to, podle mě, jenom napůl. Jasně, neučila jsem se tolik, jak bych měla, ale proč po nás kruci učitel chtěl víc, než za celej loňskej ročník?? Že prej chce "abychom se učili až do konce roku". To ale přece neznamená "makat jako o život až do konce roku", ne?
Mew... Nechám toho...

Tak teda sedm jedniček, osm dvojek a ta jedna trojka je z dějepisu (prostě historii nerozumim a mám pro to svý důvody).

Včera jsme měli poslední zvonění. Docela se povedlo, ale víc o tom psát nebudu, jelikož nýbrž a protože to bylo moc nových zážitků najednou a ani si to nepamatuju...
Protože jsem dneškem dokončila základní školu, jdu večer na rozlučku se třídou. O tom asi recenzi taky psát nebudu (s trochou štěstí si to nebudu ani pamatovat e_é ), maximálně nějaký hlášky, jestli padnou.
Jo a zítra odjíždim k babičce, opět... Takže mě tu nehledejte nejmíň do půlky července, to už bych možná mohla být zase na pár dní doma...
A jestli vás o to můžu poprosit, držte mi přes prázdniny palce. Budu totiž šprechtit anglicky . V září budu mít z ájiny přezkoužení a pokud to zvládnu, nebudu muset mít další čtyři roky němčiny, to už bych fakt nepřežila *tik v oku z té líbezné představy* *šipka: ještě ten den, kdy to zjistila, si sehnala 14 knížek na učení*

Já vám děkuji za pozornost a přeji krásné léto!

WR

Pohřešovaná byla spatřena na kulturním shromáždění lidu (a jiných organismů)

23. května 2010 v 12:57 | Nika
Čas je s**ně... Já si po příjezdu domů (BTW celou recenzi školandy shrnu do jednoho slova: NUDÁ! Pět dní mýho života, který chci zpátky!) nestihnu skoro ani pořádně vybalit, a on si uběhne celej tejden. Takže fakt sorry, že jsem se neozvala, ale tenhle tejden se na mě všechno (i všichni) sesypalo a teprve včera jsem měla čas si trochu odpočinout, jak jinak než u počítačovejch her (zlatý DA! P.S.: Nephy, už mám Zeva ^w^). Tak teď byl teda čas vzpomenout si na blog, ale stejně to neni včechno, ještě musim udělat jednu otravnou a nanicovatou seminárku *mew*

Ale ráda bych se vrátila k titulku... Ty moje totiž, narozdíl od Mysuliiných, s článkem vždy souvisí.
Že ta pohřešovaná jsem já, to snad každý pochopil (1.-jsem tu dlouho nebyla a 2.-nestává se tak často, abych psala o někom cizim... :3 ) a kulturní shromáždění lidu znamená další koncert Divokýho Billa, tentokrát však v Lokti, na kterym jsem samozřejmě nesměla chybět (a to, že jsem tam opravdu byla přítomna, vysvětluje ty jiné organismy :) ).

Perex...

Být jiná je super!

23. dubna 2010 v 21:35 | Nika
Ale jen v zimě... T_T
Středa=tělocvik=pátá vyučovací hodina strávená venku. Pro tento článek není důležité jen prostřední kritérium (ehm, nevim přesně, co to slovo znamená, ale líbí se mi, a něco mi říká, že se sem hodí :3 )
Ve středu byla kosa jak rantl... Říkali ostatní... Všichni, včetně učitelky, se klepali jak ratlíci a zahřívali se poskakováním na místě. Jen Nika se v klídku a s největší spokojeností válela na lavičce. Vítr, zataženo, jen jen začít pršet - to je prostě moje počasí. Nenazývejte mě hned bláznem! Má to několik vysvětlení (ikdyž, on ten blázen mezi ně možná taky patří...):
  • Jsem přece mimozemšťan. Má rodná planeta je od slunce vzdálenější, než Země.
  • Moje tělo vydává spoustu tepla (nechte si ty poznámky, nejsem teplá v tom druhém slova smyslu), což způsobuje, že mi je pořád horko (k čemuž se pojí jedna z mých nejčastěji vyslovovaných vět: "Je mi vedro."). Samozřejmě to teplo se musí někde brát, a jak každý, kdo má znalosti z fyziky sedmé třídy, ví, musí se přeměnit z nějaké energie. A kde člověk bere energii, to snad ví úplně každý (k čemuž se pojí druhá moje nejčastěji vyslovovaná věta: "Mám hlad." BTW k patnáctinám jsem v tomhle ohledu překonala sama sebe a dostala jsem od táty a dědy čestné uznání v podobě věty: "Konečně jíš, jako chlap!" :D ).
  • Kromě učitelky jsem byla jediná, kdo měl tepláky a mikinu (což nebyla žádná příprava, je to můj klasickej cvičební úbor. Nechápu, proč ostatní chodí v kraťasech a tílku takhle z jara...)
Každopádně ve všech třech bodech jsem se lišila od ostatních, což bylo v tomto případě plus. Nicméně nechci vidět jejich obličeje (a vy nechtějte slyšet moje nadávky) uprostřed července  T.T  -.-'


Déšť

Talentovky

14. ledna 2010 v 18:02 | Nika
Ano ano, Nika je v deváté třídě a podala si přihlášku na uměleckou školu, což znamená, že dříve nebo později musela konat talentovky.
Chápu, že každýho nebaví číst dlouhý články (já jsem na tom většinou taky tak), tak se to dneska pokusim napsat nějak zkráceně (ale ani tak nečekejte 3 řádky, jsem Vypravěčka...).

Silvestr? Nuda! Na Nový rok je větší zábava!

3. ledna 2010 v 20:46 | Nika
Ahoj děcka, tak jsem doma. :) U babičky byl zase srandy kopec, stačí kliknout na Celý článek ;)

Byla jsem Divoce Blejt! :)

22. listopadu 2009 v 16:45 | Nika
Tím není myšlená žádná kalba, ale koncert Divokýho Billa v našem městě! Opravdu přijeli do tý naší pr*ele světa! I'm SO happy :3

Byl by tu býval byl (xD) obrázek, ale nějak mi to nejde vložit :/

Tělocvik

4. listopadu 2009 v 20:56 | Nika
Který předmět ve škole Nika nenávidí ze všech nejvíc? Němčinu, ale to je teď vedlejší. Dnes nás zajímá druhý v pořadí-tělocvik. Ne že bych ho neměla ráda z toho důvodu, že bych byla 'jinak prostorově řešená', ale proto, že hned ztrácim dech (za to můžou rodiče [ne rodičové, ale to jen málokdo pochopí], oba doma kouří a já to musim čuchat) a nemám výdrž (protože málo trénuju a málo trénuju protože ztrácim dech... Co jde dokola, to se zase vrátí). Ale dneska to bylo jiný...

Viděla jsem zemřít motýla

5. října 2009 v 18:40 | Nika
Doufám, že si všímáte, do jakých rubrik zařazuju články, má to svůj význam. Tenhle název by možná líp zapadal do hloubkového zamyšlení, ale opravdu to napsal osud.


↓to neni on :)

Perex↓
 
 

Reklama