Když se Vypravěčka nudí

Homo homini lupus

30. listopadu 2012 v 20:59 | Nika
Upozorňuji všechny studenty varské keramky, že se opět jedná o slohovou práci do školy, tak si to, prosím, nestahujte. Nechci podruhé dostat pětku za splnění domácího úkolu. Děkuji.

Tentokrát bylo zadáno napsat -cokoliv- o nějakém citátu. Pěkné, na to se dobře tvoří. :) Chtěla jsem odevzdat něco originálního, tak jsem, počítaje s tím, že většina lidí stvoří úvahu, napsala satiru. Pravda, poslední odstavec mi zase sklouzl do fejetonu, ale co se dá dělat, zvykla jsem si tak psát právě tady na blogu. :) Jsem celkem spoky, jen jsem se možná nechala až moc unést emocemi...

Opravdu kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá?

6. června 2012 v 0:01 | Nika
Dostali jsme za úkol napsat fejeton. Řeknu vám - těžší slohovku jsem ještě za úkol neměla. Po nekonečném a především bezvýsledném přemýšlení a vymýšlení jsem končně chytila múzu a tak jsem nakonec sesmolila toto.

The Last Dream

19. listopadu 2011 v 13:36 | Nika
Nevím, co to mělo znamenat, ale rozhodně to nějaký hlubší podtext mělo. Už jen kvůli- vlastně kvůli všemu. Byla to má jediná noční můra za dlouhá léta, takže buďto se ze mě stává vědma, nebo je to znamení, že si nemám před spaním číst pitomé články na tn.cz...

Příběh pastelky

27. září 2011 v 21:35 | Nika
Byla jednou jedna stará opotřebovaná pastelka. Své barevné dny měla už téměř za sebou, zbyl z ní už jen malý všemožně okousaný a poškrábaný špalíček. Osamocená ležela na ohromné hromadě smetí a smutně vzpomínala na svá dobrodružství ve světě lidí.

Umění je výbuch, umění je se mnou

24. prosince 2010 v 0:01 | Nika
Předem upozorňuju, že tenhle článek mám rozepsanej už zhruba od léta, ale tak nějak se mi cca v půlce přetrhly myšlenky a taky jsem nevěděla, jak to dokončit a- mno uvidíte sami...

Máte to jako dárek k Vánocům :3

Tak jsme se s bráchou prokousali Narutem až k Shippuudenu a musim říct, že ta-jedna-určitá-postava (to jen pro chvíli napětí, stejně to každý Narutofil poznal už podle nadpisu...) opravdu nabyla moje umělecké já nejen inspirací. Takže tu máme další jednorázovku ze sídla naší organizace (BTW ten komix tomu taky trošku přidal, Ha-chan).
P.S.: Nic ti neberu, Kelll-nee-chan, jen mi občas půjčíš jeho mozek (pokud půjde i s tělem, jenom líp pro něj) ^w^

Celý článek↓

Ďábel strážný - Kdo komu patří?

27. srpna 2010 v 20:02 | Nika
Původně měla být hlavní postava téhle povídky smyšlený mladík jménem Hiroku se svým životem a mým charakterem, ale po zralé úvaze jsem došla k závěru, že ryze můj charakter by asi kromě mě nikdo neměl, navrch k tomu kluk (to by z toho vznikl trošičku jiný Naruto :D ), tak jsem to radši nechala jako sebe, Niku. Třeba vám to mě trochu přiblíží (a zrovna  v první kapitole se tak hezky vybarvim...). Avšak odehrává se to v období/světě/dimenzi, kde je HaRiKeNiTo a spol maximálně tak výplodem mých zběsilých snů (alespoň tedy ze začátku, uvidíme, jak to bude vypadat v budoucnu), takže žádám sestry, aby mne nechytaly za (jistá) slovíčka.
BTW ano, takhle povídka bude na kapitoly. A začneme jednou krátkou... -_-'


Perex

Noční jedlíci

28. března 2010 v 3:20 | Nika
Tak jo, tohle jsem si nemohla odpustit. :) Já vim, je to krátký, ale líbí se mi to tak jak to je a kdybych měla psát dál, zkazilo by to celkovej dojem. Někdy, až bude nálada, sesmolim další, samozřejmě zase na jiné téma.
 
 

Reklama