Hloubkové zamyšlení

Mozkem napříč časem

11. června 2012 v 0:01 | Nika
Spousta lidí si pod pojmem 'stroj času' představí obrovskou konstrukci s honosným křeslem někde uprostřed, několika pákami, tlačítky a světýlky a ohromnou spotřebou energie. Případně namísto křesla výtah do neznáma, či na první pohled normální auto s několika skrytými funkcemi. Jakožto správný pro nás nesestrojitelný zázrak musí být monumentální a úchvatně technologicky složitý. Na druhou stranu bychom jistě byli schopni přijmout variantu kouzelných kapesních hodinek. Proč taky ne, pro účel cestování v čase jsou obě možnosti logické. Ale hlavně to už bylo ve spoustě filmů.
Je to snad tím slovíčkem 'stroj', co nás nutí představit si velkou spoustu železných součástek poskládaných dohromady, nebo jsme prostě jen megalomani, kteří se nedokážou spokojit s tím, co mají? Nebo to dokonce ani nevidí? Půvab putování do jiné doby přece nemusí patřit jen Hollywoodským filmům.
Všude s sebou nosíme a denně, ba přímo neustále používáme jeden malý zázrak, který se stroji času vyrovná. Jen řekněte, kdo z vás se v životě ještě nezasnil natolik, aby se ve svých myšlenkách naprosto ztratil? Kdo na nic nezavzpomínal natolik, aby se cítil, že ten okamžik znovu prožívá? Kdo si barvitě a živě nepředstavoval, jak bude vypadat jeho budoucnost?
Někdo by mohl samozřejmě nadhodit, že myšlenky 'pouze vidíme', zatímco zmiňované vynálezy by měly do jiného období doslova přenášet. Pak se znovu obrátím na jednu z nekonečné řady funkcí lidského mozku, totiž sny.
Já osobně sny prožívám velmi, velmi intenzivně. Sen mě narozdíl od hororu dokáže skutečně vyděsit. Proč? Protože sen prožívám, ve snu jsem. Ve spánku mohu létat, běhat lesem a nikdy se neunavit, mohu dělat cokoli budu chtít (a ještě spoustu dalších věcí, které třeba ani nechci :D ). To vše jen díky myšlenkám.

Fantasie, představivost, snivost, to vše uložené v mozku nám dovoluje cestovat v čase kdykoliv si jen vzpomeneme.

Opět ilustrační R. :)

Dopis Čtenáři

7. října 2011 v 21:41 | Nika
Tak si občas říkám, že nebýt domácích úkolů ze slohu, neměla bych co zveřejňovat :D

Perex

Výmluvy trochu jinak

21. června 2011 v 0:34 | Nika
Óje, přemýšlím si tak, o čem napsat, a říkám si, že další výmluvy proč nepíšu opravdu nikoho nezajímají (já vím, tohle opakuji v každém vymlouvacím článku). Jenže pak mě napadlo: nebudu psát je, ale budu psát o nich. Hned mám téma na článek a výmluvy můžu zase uklidit do šuplíku :)
Ne, vlastně nemůžu, musím přeci vědět, o čem píšu.

Krteček ve vesmíru, Češi ve světě

13. června 2011 v 18:36 | Logik
Krteček. Určitě každý už někdy viděl jeho červený čumáček, přátelskou usměvavou tvář a modré kalhotky s kapsami. Narodil se jako hlavní tvář kreslíře Zdeňka Milera. Postavička, kterou znají snad všechny děti v České republice a statisíce, ne-li miliony dalších dětí po celém světě. Již mnohokrát snil Krteček ve svých příbězích o tom, jak si sáhne na hvězdy. Nyní se mu jeho sen konečně splnil. Po Vladimíru Remkovi se stal druhým českým kosmonautem. V noci z 19. na 20. dubna odstartoval poslední let raketoplánu Endeavour a astronaut Andrew Feustel se rozhodl vzít Krtečka jako svého maskota.
Dle mnohých lidí je to velká propagace České republiky. Avšak ne všichni si myslí, že je kladná. Řada lidí se domnívá, že my, Češi, máme určitě na víc než "poslat nějakého vypelichaného prošedivělého krťouse" do vesmíru. Já souhlasím, možná by bylo lepší vycvičit skutečného kosmonauta, ale opravdu si myslíte, že si lidé celého světa budou pamatovat, že tam kdy letěl nějaký Čech? "A jak se vlastně jmenoval? Josef Novák? Ne, určitě to byl František… A byl to vůbec Novák?" Za rok, možná za dva si už nikdo nebude pamatovat, že se vůbec někam letělo. Ale takhle, když se Krteček stane tváří kosmického letu, si všichni po přečtení příběhu "Krteček a raketa" řeknou: "A teď už tam byl doopravdy." Každé dítě na světě bude chtít vědět, jak to tenkrát s tou raketou bylo.
Česká republika je součástí řady různých projektů po celém světě. Díky některým objevům našich předních vědců se posunuli možnosti celosvětové vědecké obce na mnohem vyšší úroveň. Ale rozhodně je jednodušší na propagaci a pro zapamatování zviditelnit klasickou pohádkovou postavičku, která určitě utkví v paměti nejen dětem, než nějak extrémně poukazovat na poslední výsledky výzkumů kupříkladu z oblasti botaniky. Pro veřejnost platí: "Čím jednodušší, tím lepší." Proto se dle mého názoru Česká republika pustila do tohoto projektu a hodlá ho dotáhnout do konce.


Logik..

Kolik patek má kulatý chleba?

15. února 2011 v 17:07 | Nika
Víte co se říká - "Největší EMO je stejně chleba, protože má dvě patky a pořád se řeže."
Ale co takový pravidelně kulatý bochník, kolik ten má patek? Na tuhle otázku mě navedl pan 'čel z výtvarky.
Mě napadlo, že by mohla být pro každý stupeň jedna. Teoreticky je to možná diskutabilní nápad, ale pratkticky nemožný, pracujeme-li s poživatelným množstvím těsta.
Bratr mi tvrdil, že má dvě patky od chvíle, kdy si vyberu místo a bochník rozkrojím. Jenže to bych mohla také začít krájet z druhé strany pod ne-pravým úhlem k nakrojené části a už to nemusí být pravda...

Myslím, že otázku jste pochopili. Budu jen ráda, když vyjádříte svůj názor.
Pokud mě omluvíte - jdu se najíst :3

Zdroj chleba↑

Proč musí všechno mít nějaké podmínky?

29. července 2010 v 12:18 | Nika
A je to v koudeli...
Chci psát na blog, ale nevim o čem. Chci pomoct Hanyou, ale nevim jak (respektive vim jak, ale nemám k tomu 'prostředky', jestli to tak můžu říct). Chci se učit angličtinu, ale potřebuju na to být v pokoji sama (kšá brácho!). Chci hrát hry, ale jsou ohraný. Chci hrát nový hry, ale nemám mechaniku (ta moje kraksna se rozpadá...). Chci užívat prázdnin, ale nesnášim léto (nejsem divná, jsem jiná a originální!). Chci být s B3Ch3, ale nemají čas (to bolí nejvíc). Chci si dát dobrou sváču, ale doma je jen suchej chleba... 
Takhle bych mohla pokračovat dál. Proč nejde říct 'chci to, tak to udělám'?
Problém je v tom, že to jde. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A nejhorší na tom je, že si to plně uvědomuju, ale jsem líná s tim něco dělat. Ha! Zase podmínka! Jednou se zcvoknu. *šipka: pozdě!*
Hádám, že nejsem sama, kdo se s tímhle potýká, nebo jsem?


Vlk

Lidská perspektiva

8. ledna 2010 v 19:22 | Nika
Jak asi všichni víme (nebo bychom aspoň měli vědět), zrak je nejpoužívanějším lidským smyslem. Proč jej tedy lidé nevyužívají naplno?
Já a moje zvědavé pozorovatelské zapálení na lidi často koukáme zhora (za prvé: jsem mimozemšťan; za druhé: bydlim v pátym patře a náš balkon je moje oblíbený místo), a proto můžu s klidem na duši říct, že lidé vidé jenom do stran. Nevidí dolů (kd ještě v životě do "ničeho" nešlápl?), ani nahoru (nikdy si mě na tom balkóně nikdo nevšimne a to se nijak nesnažim bejt nenápadná). Proč lidé nedokáží plně využít tohoto krásného daru? Je tak těžké podívat se, kam došlápnu? Je tak těžké zaklonit hlavu a prohlédnout si oblohu? Pokud patříte k těm obyčejným lidem, zkuste to někdy, můžete vidět různé věci!


↓Tak tohle byste jinde než na zemi nenašli :)↓

Nevěřte reklamám!

30. srpna 2009 v 0:01 | Nika
Určitě se všichni koukáte na reklamy, že? Znáte tu reklamu na Calgon? -"vodní kámen zničí v ČR 1 pračku za 10 minut!!"- No, tak jednu známou napadlo vypočítat si za jak dlouho by se přibližně měla rozbít ta její pračka.
POZOR! ČÍSLA JSOU POUZE PŘIBLIŽNÁ!

Te(r)orie much

20. srpna 2009 v 0:01 | Nika
Každý měl někdy doma mouchy. Jednu, dvě, tucet... Nalétají dovnitř otevřeným oknem, ale ven už stejnou cestou netrefí.
Každá moucha dělá to samé-létá, čistí se a otravuje. A teď přichází na řadu otázka pětiletého dítěte-proč? Proč létaji po pokoji (nejčastěji v okolí lustru a v letu obkreslují tvary trojúhelníků či osmiček), když jyný hmyz se většinou snaží dostat zase ven? Proč si předním párem končetin čistí hlavu, když stejně na zkaženný ovoce (i horší věci) dosednou nohama? Proč létají kolem hlavy a bzučí vám do uší, když od vás v podstatě nic nepotřebují (narozdíl od komára)? Ta první otázka mi vrtá hlavou nejvíc a nejdýl-ty dábelské tvary. Určitě jste si toho taky někdy všimli. Kdo ví, čim to je? Budu jen ráda, když mi odpovíte...

Sobota

15. srpna 2009 v 14:21 | Nika
Je sobota. Jak jsem to poznala? Ne, nekoukala jsem do kalendáře, jen mám otevřené dveře na balkon. Od rána nám totiž za barákem stihly projet tři svatby. Teda možná jich bylo víc, ale tři troubily.
Proč se lidi žení a vdávaj zrovna v sobotu? Proti tomu dni nic nemám, jen mi to vrtá hlavou... Proč sobota? Že maj lidi čas? Krucinál kvůli svatbě si snad vezmu dovču, ne? Vždyť to je velká událost...

 
 

Reklama