na Blog.cz

Óje, přemýšlím si tak, o čem napsat, a říkám si, že další výmluvy proč nepíšu opravdu nikoho nezajímají (já vím, tohle opakuji v každém vymlouvacím článku). Jenže pak mě napadlo: nebudu psát je, ale budu psát o nich. Hned mám téma na článek a výmluvy můžu zase uklidit do šuplíku :)
Ne, vlastně nemůžu, musím přeci vědět, o čem píšu.

Krteček. Určitě každý už někdy viděl jeho červený čumáček, přátelskou usměvavou tvář a modré kalhotky s kapsami. Narodil se jako hlavní tvář kreslíře Zdeňka Milera. Postavička, kterou znají snad všechny děti v České republice a statisíce, ne-li miliony dalších dětí po celém světě. Již mnohokrát snil Krteček ve svých příbězích o tom, jak si sáhne na hvězdy. Nyní se mu jeho sen konečně splnil. Po Vladimíru Remkovi se stal druhým českým kosmonautem. V noci z 19. na 20. dubna odstartoval poslední let raketoplánu Endeavour a astronaut Andrew Feustel se rozhodl vzít Krtečka jako svého maskota.

Dle mnohých lidí je to velká propagace České republiky. Avšak ne všichni si myslí, že je kladná. Řada lidí se domnívá, že my, Češi, máme určitě na víc než "poslat nějakého vypelichaného prošedivělého krťouse" do vesmíru. Já souhlasím, možná by bylo lepší vycvičit skutečného kosmonauta, ale opravdu si myslíte, že si lidé celého světa budou pamatovat, že tam kdy letěl nějaký Čech? "A jak se vlastně jmenoval? Josef Novák? Ne, určitě to byl František… A byl to vůbec Novák?" Za rok, možná za dva si už nikdo nebude pamatovat, že se vůbec někam letělo. Ale takhle, když se Krteček stane tváří kosmického letu, si všichni po přečtení příběhu "Krteček a raketa" řeknou: "A teď už tam byl doopravdy." Každé dítě na světě bude chtít vědět, jak to tenkrát s tou raketou bylo.

Česká republika je součástí řady různých projektů po celém světě. Díky některým objevům našich předních vědců se posunuli možnosti celosvětové vědecké obce na mnohem vyšší úroveň. Ale rozhodně je jednodušší na propagaci a pro zapamatování zviditelnit klasickou pohádkovou postavičku, která určitě utkví v paměti nejen dětem, než nějak extrémně poukazovat na poslední výsledky výzkumů kupříkladu z oblasti botaniky. Pro veřejnost platí: "Čím jednodušší, tím lepší." Proto se dle mého názoru Česká republika pustila do tohoto projektu a hodlá ho dotáhnout do konce.

Logik_..

Víte co se říká - "Největší EMO je stejně chleba, protože má dvě patky a pořád se řeže."
Ale co takový pravidelně kulatý bochník, kolik ten má patek? Na tuhle otázku mě navedl pan 'čel z výtvarky.

Mě napadlo, že by mohla být pro každý stupeň jedna. Teoreticky je to možná diskutabilní nápad, ale pratkticky nemožný, pracujeme-li s poživatelným množstvím těsta.

Bratr mi tvrdil, že má dvě patky od chvíle, kdy si vyberu místo a bochník rozkrojím. Jenže to bych mohla také začít krájet z druhé strany pod ne-pravým úhlem k nakrojené části a už to nemusí být pravda...

Myslím, že otázku jste pochopili. Budu jen ráda, když vyjádříte svůj názor.

Pokud mě omluvíte - jdu se najíst :3

↑Zdroj chleba↑

A je to v koudeli...

Chci psát na blog, ale nevim o čem. Chci pomoct Hanyou, ale nevim jak (respektive vim jak, ale nemám k tomu 'prostředky', jestli to tak můžu říct). Chci se učit angličtinu, ale potřebuju na to být v pokoji sama (kšá brácho!). Chci hrát hry, ale jsou ohraný. Chci hrát nový hry, ale nemám mechaniku (ta moje kraksna se rozpadá...). Chci užívat prázdnin, ale nesnášim léto (nejsem divná, jsem jiná a originální!). Chci být s B3Ch3, ale nemají čas (to bolí nejvíc). Chci si dát dobrou sváču, ale doma je jen suchej chleba... 

Takhle bych mohla pokračovat dál. Proč nejde říct 'chci to, tak to udělám'?

Problém je v tom, že to jde. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A nejhorší na tom je, že si to plně uvědomuju, ale jsem líná s tim něco dělat. Ha! Zase podmínka! Jednou se zcvoknu. *šipka: pozdě!*

Hádám, že nejsem sama, kdo se s tímhle potýká, nebo jsem?

Jak asi všichni víme (nebo bychom aspoň měli vědět), zrak je nejpoužívanějším lidským smyslem. Proč jej tedy lidé nevyužívají naplno?

Já a moje zvědavé pozorovatelské zapálení na lidi často koukáme zhora (za prvé: jsem mimozemšťan; za druhé: bydlim v pátym patře a náš balkon je moje oblíbený místo), a proto můžu s klidem na duši říct, že lidé vidé jenom do stran. Nevidí dolů (kd ještě v životě do "ničeho" nešlápl?), ani nahoru (nikdy si mě na tom balkóně nikdo nevšimne a to se nijak nesnažim bejt nenápadná). Proč lidé nedokáží plně využít tohoto krásného daru? Je tak těžké podívat se, kam došlápnu? Je tak těžké zaklonit hlavu a prohlédnout si oblohu? Pokud patříte k těm obyčejným lidem, zkuste to někdy, můžete vidět různé věci!

↓Tak tohle byste jinde než na zemi nenašli :)↓

Určitě se všichni koukáte na reklamy, že? Znáte tu reklamu na Calgon? -"vodní kámen zničí v ČR 1 pračku za 10 minut!!"- No, tak jednu známou napadlo vypočítat si za jak dlouho by se přibližně měla rozbít ta její pračka.

Každý měl někdy doma mouchy. Jednu, dvě, tucet... Nalétají dovnitř otevřeným oknem, ale ven už stejnou cestou netrefí.
Každá moucha dělá to samé-létá, čistí se a otravuje. A teď přichází na řadu otázka pětiletého dítěte-proč? Proč létaji po pokoji (nejčastěji v okolí lustru a v letu obkreslují tvary trojúhelníků či osmiček), když jyný hmyz se většinou snaží dostat zase ven? Proč si předním párem končetin čistí hlavu, když stejně na zkaženný ovoce (i horší věci) dosednou nohama? Proč létají kolem hlavy a bzučí vám do uší, když od vás v podstatě nic nepotřebují (narozdíl od komára)? Ta první otázka mi vrtá hlavou nejvíc a nejdýl-ty dábelské tvary. Určitě jste si toho taky někdy všimli. Kdo ví, čim to je? Budu jen ráda, když mi odpovíte...

Je sobota. Jak jsem to poznala? Ne, nekoukala jsem do kalendáře, jen mám otevřené dveře na balkon. Od rána nám totiž za barákem stihly projet tři svatby. Teda možná jich bylo víc, ale tři troubily.

Proč se lidi žení a vdávaj zrovna v sobotu? Proti tomu dni nic nemám, jen mi to vrtá hlavou... Proč sobota? Že maj lidi čas? Krucinál kvůli svatbě si snad vezmu dovču, ne? Vždyť to je velká událost...