Červenec 2012

Jeden týden sluníčka

29. července 2012 v 17:32 | Nika |  Osudem napsáno

Tohle léto je to nejdeštivější, které si pamatuji. Od rozdání vysvědčení byl zatím jen jeden týden, kdy nepršelo. Já mám sice déšť ráda, ale všeho moc škodí, opravdu. A navíc jsem se chtěla trochu opálit za ty dva měsíce, no tak nevím. :)

Perex

Nostalgie? Už ne!

7. července 2012 v 13:38 | Nika |  Osudem napsáno
Dnes mi přišel e-mail, upozorňující na to, že jsem se už 5 měsíců nepřihlásila na svůj starý blog a že pokud to tak bude ještě chvíli pokračovat, smažou ho. Má první reakce byla "no tak ať", ale ihned jsem si uvědomila, že to není úplně nejlepší řešení. Proč by ho měli mazat cizí lidi po dalších 3 měsících ničeho, když ho můžu ještě dnes smazat sama s tím rozdílem, že se nejprve ujistím, zda tam není nějaký cenný článek?
Nuže, tak jsem se teď cca 2 hodiny ujišťovala. Nebyl. Snad jediné zachováníhodné články byly hlášky (a i ty jsou, jak to jen říct, nic moc). Ale jak jsem ty stránky pročítala, uvědomila jsem si, jak moc jsem za tu dobu vyrostla. V blogovém světě se pohybuji už 5 let. Pět let. Jistě žádný rekord, ale uznejte, že kus mladého života to opravdu je. Nečetla jsem ty články úplně všechny a úplně celé, ale přeci tam ten vývoj byl znatelný. Od prvního článku o naivních plánech s vlastní webovou stránkou (nic z toho jsem nesplnila a už ani nechci :D ), přes období monicky moooc velkých omluv milovaným SBnkám za neobíhání, kde samozřejmě nechyběly ani bezvýznamné (přesto očividně oblíbené) soutěže a cizí články plné ukradených obrázků... Ale tohle všechno mě dovedlo sem. Sice nepřidávám články každý den a nemám milionovou návštěvnost, ale ta napsaná slova a vložené obrázky jsou moje, teď teprve je to moje stránka, mám několik stálých návštěvníků, kteří sem chodí, protože se jim tu líbí, a já zase pročítám jejich blogy, protože se líbí mě. Je to takové duševní autorské naplnění.
Trochu se za to své chování stydím, ale přece každý nějak začínal, takže nakonec toho nelituji. Nicméně stačí mi ty zkušenosti, co mám v paměti, nemusí už nadále viset na netu, už tak je tu dost mocinky hezů blogísků, takže veronicocka.blog.cz je oficiálně zrušen. Adresa je k mání, máte-li zájem (kdo by, sakra, měl? :D ) :)
Vy, co mě znáte dlouho, vzpomínáte, tak jsem jej nechtěla zrušit? Že prý bude zkušební? No, tak teď jsem šťastná, že je pryč. Jsem zase o krok dál. Ne, že by mě stará webová stránka nějak táhla dolů nebo že by mi bránila v rozletu, to vůbec. Ale nerada vzpomínám na období základky, byly to pro mě zlé časy, a zmiňovaný blog k němu neodmyslitelně patří. Takže sbohem, nostalgie, tenhle článek je tvým jediným a podlením spojencem.