The Last Dream

19. listopadu 2011 v 13:36 | Nika |  Když se Vypravěčka nudí
Nevím, co to mělo znamenat, ale rozhodně to nějaký hlubší podtext mělo. Už jen kvůli- vlastně kvůli všemu. Byla to má jediná noční můra za dlouhá léta, takže buďto se ze mě stává vědma, nebo je to znamení, že si nemám před spaním číst pitomé články na tn.cz...




Z poklidné a snad i sváteční večeře nás vyrušil vyděšený pošťák. Oděn do staromódní modré uniformy a s koženou taškou přes rameno stál v předsíni a zuřivě klepal na prosklené dveře vedoucí k našemu oválnému stolu plnému talířů. Nechápavým pohledem jsem přihlížela, jak po vyzvání naším trenérem vešel dál. Rozrušeným hlasem nás vyzval, abychom se šli podívat ven. Netušila jsem, co se děje. Ze židle jsem vyrazila hned po trenérovi, který mě ale ve dveřích zarazil.

Zděšeně jsem přes jeho rameno sledovala, co se venku dělo. Silnice za plotem byla celá poseta různě velkými bublinami rozpáleného asfaltu. Nebe na obzoru žhnoucí temně fialovou barvou směrem k nadhlavníku postupně přecházelo do sytě černé bezhvězdné prázdnoty, avšak světla bylo všude okolo jako za letní bezmračné noci při úplňku. Do mé tváře se opřel neobvykle teplý vítr, který si pohrával také s klasy obilí na poli za silnicí a statnou břízou v jeho čele.

Trenér rázným hlasem zavelel, ať zůstaneme na místě, a sám se odhodlaně rozeběhl k brance. Ohlédla jsem se, abych zjistila reakci ostatních. Ti se po malé chvíli váhání rozhodli neuposlechnout a běželi mu na pomoc. Já po betonové cestičce vyběhla také, ale zarazila jsem se při ohromujícím pohledu na omítku domu. Od základů až do půli prvního poschodí byla začerněná od sazí, jako by ještě před chvílí celou budovu objímaly rozverné plameny. Můj zrak opět padl na asfaltové puchýře, které se, jak jsem odtud lépe viděla, spolu s cestou táhly do dáli. Ve spojení těchto dvou obrazů mě napadlo jediné: ten žár musí vycházet z nitra Země. Pomalým, nejistým krokem jsem došla před bránu a svou dlaň přiblížila k zemi, ale žádné abnormální teplo jsem necítila.

Za okamžik jsem si uvědomila, že za sebou slyším ryk souboje. V kontrastu tajemné záře obzoru jsem rozeznala jen černé siluety dvou mužů svírajících meč namířený proti tomu druhému. Došlo mi, že jeden z nich musí být náš trenér šermu, přičemž jsem si vzpomněla na jeho ochranářská slova a chystala jsem se vrátit do budovy dodávající pocit bezpečí uprostřed této čím dál děsivější scenérie.

Při otočce jsem jen koutkem oka na konci ulice zahlédla něco, z čeho mi ztuhla kolena a zamrazilo mně v zádech. Pouze několik set metrů od prachobyčejného domořadí na okraji malého města se pyšně tyčil les snad dvousetmetrových stromů prazvláštní kombinace. Smrk vedle palmy, jabloň vedle sekvoje, každý z nich obrovský a mohutný jako mrakodrap. Podivnější už to nemohlo být.
"Příroda se zbláznila," problesklo mi hlavou, "tohle je opravdu konec světa…"
Při pomyšlení, že už nikdy nebudu moct obejmout své přátele, nebo jim jen říct, jak je mám ráda, se mé oči pomalu začaly kalit slzami beznaděje.

S chvějícími se pootevřenými ústy a vyděšeným výrazem ve vlhkých očích jsem nehybně zírala na nedaleký prales. Zezadu se ke mně se přibližovaly pomalé a těžké kroky. Když se zastavily jen kousek za mnou, ohlédla jsem se. Byl to náš trenér. Nevím s kým a vlastně ani proč před chvíli bojoval, ale očividně zvítězil. Jedním pohybem hlavy jsem mu naznačila, co mě tolik ochromilo. Sklopila jsem hlavu a ucítila jeho paži na svých roztřesených ramenech, ten hřejivý pocit bezpečí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shizue Shizue | Web | 19. listopadu 2011 v 15:02 | Reagovat

hezký článek a tan konec se mi líbil ;)bylo zajímaví na začátku jsem moc nechápala o co jde ale pak mi to došlo :D kawai :)

2 Hanyou Hanyou | Web | 19. listopadu 2011 v 20:59 | Reagovat

Holka, tyhle sny máš po mě. ;-)

3 Nika Nika | Web | 20. listopadu 2011 v 10:17 | Reagovat

[2]: počítám s tím :D ale stále tam visí strašná spousta otazníků...

4 Katyra SB Katyra SB | Web | 20. listopadu 2011 v 14:40 | Reagovat

toto je prepis sna? vážne? máš šialené sny :D naozaj naozaj šialené sny :D :D

5 wlkeR wlkeR | Web | 20. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

Hm! Zajímavé. Ale brr, daleko víc než obsah mě děsí, že začínáš psát jak já před 8 lety. +nedávno po sobě chtěl něco z té doby přečíst a nedokázal to+ ^^;

6 Nika Nika | Web | 20. listopadu 2011 v 19:53 | Reagovat

[5]:: jo, taky mi to přijde hrozně zmatečně napsané, ale lépe mi to nešlo... jestli teda myslíme oba na ten stejný problém

7 wlckodlack wlckodlack | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 15:48 | Reagovat

very interesting.
asi bych to ale nechtel zazit

8 Hanyou Hanyou | Web | 21. listopadu 2011 v 19:52 | Reagovat

Holt geny jsou geny... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama