Byla jednou jedna stará opotřebovaná pastelka. Své barevné dny měla už téměř za sebou, zbyl z ní už jen malý všemožně okousaný a poškrábaný špalíček. Osamocená ležela na ohromné hromadě smetí a smutně vzpomínala na svá dobrodružství ve světě lidí.
Vzpomínala, jak byla kdysi vyrobena. Už si sice nepamatovala, z jakého dřeva byla vyřezána, ale nikdy nezapomene na tu spoustu barev a odstínů, které měly ostatní pastelky ve výrobně. A těch přístrojů všude okolo! Jeden řezal dřevo, druhý promíchával pigmenty, třetí skládal papírové krabičky a čtvrtý je plnil už hotovými pastelkami. Balíčky pak byly připravené na dlouhou neznámou cestu. Každá pastelka sice už od výroby intuitivně ví, k čemu a proč je barevná, ale žádná nová nemá ponětí, co na ni venku čeká.
Když ji a její kamarády po dlouhé době nic nedělání v tmavé krabičce konečně někdo poprvé použil, byla nadšením bez sebe. Cítila se šťastně, jako by právě její barva byla ta nejkrásnější, nejsytější a mezi lidmi nejoblíbenější. Vnímala lehkost, ladnost, přesnost a jistotu trénovaných prstů, které ji držely. Statečně přetrpěla každou otáčku v ořezávátku, protože věděla, že to znamená další vytoužené použití. Vychutnávala si každý tah po papíru a dodnes si pamatuje, že tenkrát měla za úkol ozdobit přání k narozeninám.
Hořké zklamání pak přišlo v podobě dalšího čekání v krabičce. Dlouho, velmi dlouho si na pastelky zapadlé až na dno šuplíku nikdo nevzpomněl. Smutek však opadl ve chvíli, kdy opět ucítila teplo lidské ruky. Tahle dlaň byla trochu jiná - menší, ale zato, jak se po čase ukázalo, vděčnější. Dětská ručka po barvičkách sahala častěji. Pastelka cítila, s jakou radostí a nadšením je používána a proto byla šťastná. Cítila se užitečná a vůbec ji nevadilo, jestli zrovna kreslila na papír, nábytek či stěnu. To lidské dítě mělo z pastelky radost a to jí ke spokojenosti úplně stačilo. Opět si mohla užívat krásného pocitu oblíbenosti, opět byla 'tou jedinou pastelkou'.
Jednoho dne život naší pastelky začal nabírat úplně jiný směr. Tenkrát se ocitla v naprosto cizím, chladném sevření jen chvíli po tom, co venku na ulici nechtěně vypadla ze známé kapsy. Pro tyhle ruce nebyla žádnou okouzlující pastelkou, byla jen obyčejným barevným bezcharakterním klacíkem. Celé dny létala napříč místnostmi a bolestivě brzdila o stěny, někdy vylétla i ven z okna. Pocítila sevření čelistí dětí a domácích mazlíčků. Ani kreslení už nebylo tím krásným zážitkem, který si pamatovala. Kvůli hroznému tlačení na papír se velmi rychle opotřebovávala, tím pádem bylo zapotřebí i častější ořezávání. Hrubým zacházením přišla o svou nekonečnou touhu být používána a její polámaná tuha se už nikdy nezahojila.
Nakonec pastelka skončila tady na skládce mezi ostatními odpadky. Zbyly jí jen vzpomínky na pestrý život plný různorodých zážitků. Oproti dalšímu utrpení ze strany těch zlých prstů je to vlastně výhra, ale na jemné dětské ručky, které dokázaly ocenit kouzlo barevného jádra, bude pastelka vždycky vzpomínat s radostí.
Na závěr malá otázečka: jakou barvu má podle vás tato pastelka?
wlkeR | 
DD
*fackuje se a přepisuje to zrádné í*
odkiaľ berieš ten talent?? 
já nevím, stačí mi chytit tu správnou slinu a pak už to jede samo :)
...červená?