Zmrtvýchvstání

7. prosince 2013 v 21:33 | Nika |  Organizačně
Těžko se navazuje po takové pauze.

Nemám nic konkrétního, o čem bych psala. Že jsem se dlouho neozvala, to jste si asi všimli, a pokud ne, tak vás pouze odkážu na data zveřejnění tohoto a předchozího článku, ono vám to dojde.

Chcete vědět, proč tomu tak bylo? Asi jsem se změnila. Nějak na mě přestala tlačit ta záhadná síla, co dřív říkávala: "Běž se kouknout na blog, podívej se na ty pěkné nové fotky Sinai a Alfa vlčice, zjisti, co je nového u Shizue, dej vědět, co se ti honí hlavou."

Samozřejmě jsem sem za ten necelý rok párkrát koukla, ale nic mě netáhlo. Nevím přesně proč, asi mám teď jiné zájmy, možná jiné starosti... Rozhodně je něco jinak. Ale musím se přiznat, že mě to vůbec nemrzí. Jistě na svůj blog nezanevřu, internetový deníček - celosvětově přístupná stránka obsahující osobní informace - je vylívárna srdce k nezaplacení. :) Ale vážně - je to fajn, mít si kam postěžovat, a záleží jenom na samotném autorovi, jestli to bude v rámci možností anonymní, nebo jestli na sebe prozradí i to, co neví.

Když nad tím tak přemýšlím, asi se opravdu změnily mé zájmy. Sledování anime už tak neprožívám, spíš od toho už docela opouštím. Pěknou fotku sice stále ocením, ale už neběhám celé dopoledne s naším "Kanónem" v ruce po venku a už vůbec mě nebaví rolovat nekonečnými digi-alby. Zvířata pořád vidím jako Ťuťánky a Ňuňánky, ale jakmile si je nemůžu pohladit, jsou nehybní, placatí a v HD rozlišení, už mi žíly netrhají. Dokonce i ztrácím touhu si postěžovat s kdejakým problémem, o kterém sama vím, že je malicherný, ale prostě mě trápí. Nemám nutkání někomu vykládat, co neuvěřitelného se mi zdáo a co vtipného se přihodilo při dnešní hodině matematiky.

Jak na to tak koukám - ha, no snad jsem nedospěla? *výraz naprostého zděšení* Ne, to snad ještě nehrozí :) Ikdyž, asi by se mi ulevilo. Puberta je pro život důležitá, ale zatraceně otravná. A zastydlá puberta, která se vás nechce pustit, ikdyž by věkově vzato už mohla, je o to horší. Jistě znáte sami, no ne? :)


Mám-li ještě rychle a krátce shrnout, co z toho vyplývá:
- necítím pocit viny z toho, že jsem se neozvala
- nemůžu slíbit, že na vašich stránkách budu komentovat a diskutovat
- nebojte se, bobánci, i přes to vás mám pořád ráda :) (to, že já ztrácím akademický zájem o danou věc, neznamená, že vy jste najednou horší lidi)
- nemůžu, nechci, a tedy ani nebudu sobě ani vám nalhávat, jak se polepším a jak sem budu psát častěji. Když se najde téma, čas a hlavně to nejdůležitější - nálada a touha něco napsat, pak napíšu. Ale do ničeho se nutit nebudu, klidně i za cenu toho, že bych už třeba nezveřejnila nikdy nic.

To je pro dnešek (a možná i na dýl) vše, mějte se Famfárově :)
 

XFD1048576

25. února 2013 v 22:50 | Nika |  Fakta
Zase jednou téma týdne, na které mám dlooouho dopředu políčeno :) Ale vážně, možná přes rok čekám na nějaké téma, které by souviselo s tím záhadným titulkem, který vám jistě vrtá hlavou. A ne, nejsou to ledabyle zmáčknutá tlačítka, když jsem si omylem položila hrnek s čajem na klávesnici (ještě k tomu nejméně na dvakrát, protože hrnek takového tvaru, který by byl na jeden úder schopný stisknout klávesy X a 6, plus samozřejmě všechny, co se v onom záhadném kódu nachází mezi nimi, bohužel nevlastním).

Šifru XFD1048576 bych nazvala jako Konec nekonečna. Jo, to je dobrý :) Technicky vzato je čistým faktem, holou odpovědí na jednu naprosto bezvýznamnou, k životu absolutně nepotřebnou a stoprocentně zbytečnou otázku. Otázku, kterou si určitě položila už spousta lidí, možná jste jedněmi z nich.

Jste-li přinejmenším středoškolák, určitě jste alespoň jednou v životě pracovali s Excelem. Schválně: napadlo vás někdy, jestli ta tabulka někde končí? Nejsem si jistá, nikdy jsem nic neprogramovala, ale určitě by šlo nějakým vzorečkem zařídit, aby se vždycky po zapsání nějakého údaje do momentálně posledního obdélníčku vygenerovalo třeba pět dalších sloupců a řádků.

První, co mě po této otázce napadlo: není nic lehčího, než to zkusit. Chyba. Myslím, že mnohem lehčí by bylo zkusit to vygooglit :D Nehlídala jsem sice minuty, ale pokud se dobře pamatuji, do hledání odpovědi jsem investovala celou dvouhodinovku školní výuky IKT. Tvrdá dřina a zadřené rolovací kolečko na školní myši se nakonec vyplatily.

XFD1048576 je souřadnice posledního okénka v Microsoft Office Excel 2007 :)

Já sním o Vánocích bílých

25. prosince 2012 v 21:11 | Nika |  Osudem napsáno
Ne, vážně - Vánoce nad nulou? Seriously? Or are you kiding? Možná, že se ten nevydařený konec světa jen natáhl na několik dní a tohle je začátek. Víte, probudit se na Štědrý den, kouknout na teploměr a vidět 7°C, to člověka moc neutvrdí v tom, že je stále ve střední evropě... Nevím jak přes den, to jsem to nehlídala, ale večer byla sice mlha, ale stále +3°C.
Ale jedno pozitivum v tom vidím - zase bude rok klid. Svátky stresu, utrácení a kýčovinek (ano, to písmenko si s klidem v duši zaměňte) už pomalu opadávají.

Takhle to vidím já:
Ta větvička je cenzura, protože ještě není po desáté hodině večerní :D
 


Homo homini lupus

30. listopadu 2012 v 20:59 | Nika |  Když se Vypravěčka nudí
Upozorňuji všechny studenty varské keramky, že se opět jedná o slohovou práci do školy, tak si to, prosím, nestahujte. Nechci podruhé dostat pětku za splnění domácího úkolu. Děkuji.

Tentokrát bylo zadáno napsat -cokoliv- o nějakém citátu. Pěkné, na to se dobře tvoří. :) Chtěla jsem odevzdat něco originálního, tak jsem, počítaje s tím, že většina lidí stvoří úvahu, napsala satiru. Pravda, poslední odstavec mi zase sklouzl do fejetonu, ale co se dá dělat, zvykla jsem si tak psát právě tady na blogu. :) Jsem celkem spoky, jen jsem se možná nechala až moc unést emocemi...

Mlčím, mlčíš, mlčí?

8. října 2012 v 22:07 | Nika
Né, mlčím tady jenom já...
Je celkem zajímavé sledovat, jak se to moje blogování vyvíjí. Ikdyž, ono sledovat prázdné nic zase tak zábavné není, to uznávám. Nicméně nepíšu, protože - a teď si citlivé povahy zacpou uši (ehm, tedy zakryjí oči) - mě to nebaví. Ano, už to není období "není o čem psát" nebo "nemám psací múzu" či snad moje oblíbené "není čas". Vlastně popravdě čas taky nemám, ale jindy mě to trápilo, dnes už ne. Jistě stále pročítám a prohlížím své oblíbené stránky, i když často nic nepíšu, ale psaní na tu mou mě poslední dobou moc neláká. Ale zase na druhou stranu musím uznat, že psát tyhle řádky mě vůbec nenudí, možná proto, že jsou tak kouzelně zmatečné :D
Novinek je celkem spousta, ovšem, a prosím neuražte se vy, mí blogoví kamarádi, ani s jednou se nechci svěřovat celému internetu. Psát nějakou povídku taky nechci. Občas sice fotím, ale chlubit se na blogu taky nechci. Nechci, nechci, nechci, a ne a ne a ne :D Zní to trochu pesimisticky, že? No co nadělám, pravda se sice dá říct různými způsoby, ale já si prostě vybrala ten nejupřímější.

Určitě se zase někdy ozvu, jen co mě přepadne chuť psát. Což vážně netuším, kdy to bude... Toť takové malé shrnutí malého článku o malé omluvě za velkou absenci :)
Páčko!

Další články


Kam dál